Zima

Ty zrádci na mě vykonali další zradu. Dneska přišla panička z práce a hned "půjdeme ven, draku" samym nadšenim jsem začal skákat po bytě jako trotlík a uniklo mi, že ta vypočítavá proradná bestie významně pomrkává po páníčkovi. Nicméně jsem se nechal
navlíknout do kabátku a vyrazil ke dveřim. Seběhnul jsem schody jako šílenec a dole štěkal u dveří ať už mi konečně otevřou. No to jsem neměl dělat. Máme před vchodem takovej dlážděnej schod, na ten jsem v plný rychlosti vylítnul a hned jsem dostal smyk jako blázen! Vykviknul jsem a nevěděl co se děje. Ale jakmile jsem se zabrzdil a rozhlídnul, všechno mi došlo. Napadnul sníh! A kolik. To moje nadšení okamžitě schladilo, už se mi ani nechtělo slézt z toho schodu a občůrat všechno v dosahu. Jenomže panička se vrhla do takový kupy sněhu a začala na mě volat. No řekl jsem si, že když tam vlezla, tak to asi nebude tak hrozný a vlítnul tam za ní, připravenej na nějakou srandu. Ale ježkovi oči!!! Ono to studilo jako blázen! A já tam byl zabořenej až po ušiska. Najednou jsem zpanikařil a vylítnul tam odtuď jako blesk a rovnou ke dveřim. To tak, sníh, na to já nejsem. Hned jak mě pustili domu, vrhnul jsem se pod peřiny a zařeknul se, že příště se nejdřív podívam z okna. Těm nesoudnejm šmejdum se fakt nedá věřit